Red Velvet cupcakes

Zjistila jsem, že na zahraničních stránkách, jsou velmi oblíbené cupcaky / muffiny Red Velvet, které jsou červené díky potravinářskému barvivu. No, ale proč kazit muffiny éčkama, když můžeme červené barvy dosáhnout přírodní cestou? A pomůže nám samozřejmě moje oblíbená červená řepa, kterou mám vyzkoušenou i na brownies. Tyto muffiny slavily opravdu úspěch a baštil je i taťulda! Krém mám ze stránky veganotic.cz, kde stojí už jen ty fotky za navštívení! A recepty se mi vždy napoprvé povedly, můžu jen doporučit! :)

Pohanková kaše

Skoro mám pocit, že jsem se rok v kuse živila ovesnou kaší. Kaše k snídani zbožňuji, ale už to opravdu chtělo změnu. Vyzkoušela jsem jahelnou, ale to spařování jahel žere čas a krupičnou kaši musíte pořád míchat, aby v ní nebyly pucky. Ovesná je prostě a jednoduše ovesná :) A hlavně ji mam rychle hotovou :D Ale nedávno jsem četla všude na stránkách, že bychom měli omezit pšenici, přece jenom je nejlepší jíst pestře. Tak jsem se rozhodla pro pohanku. Naši předci ji měli ve velké oblibě v 16. století, ale začala se u nás pěstovat už ve 12. století. Tak proč nepokračovat v tradici? Líbí se mi, že si ji nechávám pod peřinou "dodělat" a podávám ji se skořicí a borůvkovou marmeládou :)

Mary Craig - Krvavé slzy: Čínská okupace Tibetu 1951 - 1991

Tato knížka se ke mě dostala zcela náhodně. Teda náhodně, vybrala jsem si ji z povinné četby, kterou mám na předmět "Obecné dějiny po roce 1945" (sice ten předmět mám až na letní semestr, ale zvědavost mi nedala a musela jsem ji přečíst jako první, i když jsem s ostatní povinnou četbou ve skluzu :D). Překvapila mě nejen svou čtivostí, ale i výkladem historie Tibetu, kterou jsem doposud vůbec neznala. Někomu může připadat subjektivně zaměřená, kde Tibeťané jsou ti chudáci, co přišli o svou zemi, a Číňané krutí nepřátelé, kteří si vezmou vše, co chtějí. Ale o opaku mě ještě nic nepřesvědčilo. Sepsala jsem krátce svůj dojem z knihy, který si přečte i můj vyučující a nevím, jestli jsem to s tím zakončením moc nepřehnala. Nu, snad nejsem jediná, kdo se nadchne hned pro věc, a proto Vám všem tuto knihu doporučuji - zábavné čtení to však není, to mi věřte.

Anexe Tibetu Čínou byla nazvána "osvobozováním", ačkoliv toto osvobození občana Tibetu znamenalo, že se má vzdát své víry, svého náboženství, přestat uznávat Jeho Svatost (dalajlamu), omezenost pohybu, poslušně poslouchat, uctívat vůdce Maa, donášet na ostatní "nepřátelé státu". Jejich svoboda byla doslova v tom, dělat to, co jim Čína nařídí. Každé neuposlechnutí znamenalo zatčení, mučení a ve většině případů smrt. Nikdo se nemohl odvolat a ostatní státy se k Tibetu otočily zády, protože měli důležitější věci na starost. V jedné diskuzi jsem četla výrok - "A kde by byl Tibet bez Číny?" - Je sice pravda, že Tibet se pohyboval na úrovni pozdního středověku, ale měli bychom si uvědomit, že silnice postavené Číňany byly nutné jen pro snadnější přesun vojska a jeho techniky.

Cuketové kari s plackami čapátí

V poslední době jsem si zamilovala kari. A mám plánu vyzkoušet všelijaké recepty s tímto kořením. Nemohu se této směsi nabažit :) Své první kari jsem dělala dýňové z kuchařky "Veg mňamky nejen pro vegan(k)y" a zamilovala jsem se na první ochutnání. Další jsem vyzkoušela toto cuketové inspirované od Téry (samozřejmě můžete na kari použít sojovou nebo jinou rostlinnou smetanu, ale kokosové mléko prostě miluji :) a v budoucnu zcela určitě vyzkouším i kokosové podle Dewii. Navíc jsem zjistila, že existuje i spoustu druhů kari - indické, britské, jávské apod. Mám co dělat, abych to všechno vyzkoušela :D 

SEPTEMBER v kostce 2014

Zazářili jsme v září a už je tu říjen. Začíná mi to strašně utíkat, ačkoliv vůbec po tom netoužím (už mám noční můry z práce :D). V září jsem ještě pořád pracovala, protože škola mi začala až poslední týden. Teď díky škole budu mít více času a konečně si odpočinu, rozhazuji našetřené peníze (dokonce už kupuji vánoční dárky o.O) a v rámci školy, kde máme povinnou exkurzi, se dokonce podívám do Vídně! Podívám se do Schönbrunnu a pevně doufám, že i do Kunsthistorisches muzeum a Albertina :), kam pojedu s mými nejmilejšími, s kterými jsem v září byla v Poděbradech oslavit narozeniny kamarádek a vyšlo nám nádherné počasí ♥.

Rozhodla jsem se, že nejsem žádnej vegan. Prostě ne. Veganskou kuchyni miluju a vařit ji budu pořád a dokola, ale chuť na nivu byla silnější než moje duševní přesvědčení. Nešlo odolat, po roce veganství jdu na vegetariánství. Ukamenujte mě, mlaťte mě, vyřízněte jazyk. Jsem slaboch, pokrytec a tak. Teda ne, že bych se teď nalejvala kravským mlékem a pojídala vejce natvrdo, ale jednou za čas si prostě dám nivu. Nebo hermelín. Nebo obojí. Ale co budu pořád a neustále odmítat jsou výrobky z velkochovů, kravského mléka se stejně nikdy nedotknu a dalších vymožeností, myšlenku veganství budu zastávat dnem i nocí, zvířata si zaslouží lepší život. Jen je zrada těch sejrů. Prostě jsem za celý rok nenašla alespoň jednu uspokojující náhražku. Ale jsem za ten rok ráda a třeba se k tomu zase vrátím v plné síle. Až se mi i zvýší hladina vitamínů a prvků v těle, které mi chybí.

Už jsem jen vegetarián s veganskými sklony :D

Cizrna na paprice

Na tento recept jsem narazila skoro na každé druhé stránce s veganskými recepty. Kuře na paprice se mě v dětství vůbec nedotklo, a tak jsem nechápala tuto cizrnovou mánii. Na druhou stranu je cizrna mým luštěninovým favoritem a obsadila první příčku, tak proč nezkusit i tento recept? A světe div se, ostatní měli pravdu (nečekaně :D)! Tohle jídlo je neodolatelně chutné a jednoduché, jen zamlaskat (zvlášť pokud jste lenoši jako já a použijete cizrnu z konzervy :D přece jenom noční předmáčení a dvouhodinové vaření cizrny mě dost neba a navíc člověk si musí plánovat dopředu, co si chce uvařit... to je pro mě hlavní nevýhoda luštěnin :/ - člověk ztrácí pocit volnosti :D). Na každou porci této chutné cizrny se mi sbíhaly sliny a ještě teď mam, co dělat, abych si na koleji uchránila tu poslední :D