Černá labuť

Nikdy jsem neměla pochopení pro balet, nevidím v něm krásu, kulturní prožitek ani nic jiného. Pro mě to není vrchol umění (ať mi baletní nadšenci odpustí), ale spíš ho vnímám jako způsob, jak se oficiálně zmrzačit. A tento film mě v mém názoru jenom utvrdil. Darren Aronofsky ukazuje balet z té temné stránky, kde baletky a baleťáky čeká jen dřina, slzy a neustále z nich teče pot (v tomto filmu dokonce i krev) a o slávě a úspěchu si nechávají zdát.

Příběh začíná snem, který se má stát skutečností. Aspoň pro naši hrdinku Ninu (Natalie Portman), která netouží po ničem jiném než po hlavní dvojroli v baletu Labutí jezero. Pohlcena baletem, tvrdě na sobě pracuje, vše si odpírá, ženoucí se za úspěchem plně podporovaná svou matkou, bývalou baletkou bez kariéry, která Ninu vidí pořád jako svou malou holčičku. Nina je pro režiséra Thomase (Vincent Cassel) dokonalou Bílou labutí, ale potřebuje v ní probudit i Černou labuť – vášnivou a nespoutanou. A Nina je proto schopna obětovat cokoliv (i svůj život). 



Hledá v sobě druhé já a zcela propadá své roli natolik, že přechází do schizofrenie. Do baletního sboru nastoupí nová tanečnice Lily (Mila Kunis), která splňuje všechny požadavky pro Černou labuť a Nina v ní vidí svou sokyni. Hnána nenávistí a zaslepena svými představami, že ji Lily chce připravit o hlavní roli, Nina prohlubuje své temné já a příběh graduje. Premiéra baletu slaví velký úspěch a Nina si užívá potlesk publika ležící na podlaze s krvácejícím břichem.

Celý film je natočen pouze z pohledu hlavní postavy, který nám zobrazuje její duševní rozklad a utrpení. U většiny scén (hlavně tanečních) převládají kontrasty, které filmu dodávají velmi depresivní nádech a podbarvení melancholickou  hudbou od Čajkovského vzbuzuje (alespoň u mne) silné emoce. Co se týče hereckých výkonů nejsem schopna posoudit, jak herci vynikli či naopak. Natalie Portman na mě působí chladným dojmem, málokdy jsem ji viděla se smát, ale možná na tom si staví kariéru. Hlavní postavu ztvárnila podle mě uspokojivě, její chladná dokonalost byla na místě.

Nemůžu říct, že bych si tento film pustila s chutí znovu, ale zanechal ve mě, dejme tomu zvláštní pocit, který mi neustále připomínal psychickou zoufalost a touhu po dokonalosti a nenechal mě spát. Ale vždyť to má být účel filmu, zaujmout diváka tak, aby se alespoň zamyslel nad tím, co by dělal na místě hlavního hrdiny nebo ne? Takže film hodnotím kladně a na CSFD mu uděluji čtyři hvězdičky. 

Zjednodušeně: Film pro kariéristy jak dělaný (třeba se poučí).