úterý 9. září 2014

Jan Čejka - Jejich jest království

Pro začátek čtenářského "vege" koutku jsem sáhla po tenké knížce a modlila se, že bude i stručná a pěkně shrnuta. A povedlo se! Tento titul s pestrým obalem a se sympatickým formátem A5 je sice pouze výborem z knih, z kterých dosud je do češtiny přeložena je jedna (alespoň myslím :D), ale Janem Čejkou je sestavena velmi přehledně a přeložena velmi čtivou formou (i ti, co knihám moc neholdují, ji přečtou za 2-3 dny ;).

Započato předmluvou od Jana Čejky, kniha pokračuje výtažky ze tří (v zahraničí známých) knih. První je kniha od Matthewa Scullyho "Dominion: Power o Man, the Suffering of Animals and the Call to Mercy", kde je úryvek o jeho návštěvách velkofarem a jeho zkušenostech - jak k Vám přistupují, jak pracovníci přistupují a chovají se k zvířatům, jak je s nimi zacházeno, jak si vše odůvodňují a ulehčují a mnoho dalšího. Ve velkofarmách nejde jen o vykořisťování zvířat, ale také lidí, kteří jsou nuceni pracovat tak, jak by dobrovolně nikdy nepracovali, ale nemají na výběr. Peníze holt vládnou světem.

Druhou kapitolou byla vybrána "Without a Tear: Our Tragic Relationsip with Animals" od Marka H. Bernsteina, kde se dozvíme veškeré dění ve velkofarmách. Chov krav, slepic, vepřů, krůt... a samozřejmě i jejich konec. Dění na jatkách, zbavování se nemocných a uhynulých zvířat apod. Popravdě z tohohle čtení mi nebylo zrovna dvakrát dobře, když vepře nemůžou kvůli časovému presu na jatkách ani dostatečně umrtvit, aby netrpělo... a to si říkáme lidé? Krutost holt také vládne světem.

A posledním výběrem byl "The Pig Who Sang to the Moon" od Jeffreye Moussaieffa Massona, známého milovníka psů a autora knihy "Když sloni pláčou", "Psi v lásce nikdy nelžou" - tohoto autora zbožňuji, píše tak čtivě a empaticky o chování zvířat, psychologii a jejich citech, člověk, který je na svém místě. A po přečtení jeho kapitoly o chování vepříků a různých životních příbězích, mi několikrát ukápla slza a hned bych si jednoho vepříka pořídila domů místo pejska (bohužel zbytek rodiny pro vepříka pochopení nemá). Autor také knihu uzavírá s názvem "Nejíst své přátele", kde stručně popisu i to, jak nejlépe zvířatům pomoc a také (a toho si vždy velmi cením) své zkušenosti, jeho cestu vegetariána a názory ostatních.

Pevně doufám, že knihy Marka Bernsteina a Matthewa Scullyho budou někdy v budoucnu přeloženy i do češtiny, protože jsme zatím o jejich díla ochuzeni, což je škoda. Na závěr nevím, jak shrnout všechno, co mi kniha vzala nebo dala, ale uchvátila mě, i když mám spoustu dalších otázek, na které budu hledat odpovědi v jiných publikacích. Ale co musím, je určitě doporučit ji Vám ostatním, kteří například teprve začínáte se o hospodářská zvířata a jejich život zajímat, přecházíte na vegetariánskou či hned na veganskou stravu - prostě Vám zvířata nejsou lhostejné :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář!